Zamyšlení k Světovému dni prevence sebevražd 10. 9.
Naposledy upraveno: 8. 4. 2011
Tématu krize a sebevražedného jednání se věnuje zamyšlení Bohuslavy Horské, vedoucí Linky důvěry Modrá linka:
Sebevražda?
(Úvaha nad tématem smyslu krize spolu s tipy, jak pomoci těm, kteří se rozhodli pro sebevraždu)
Každý z nás se někdy ocitl v situaci, kdy prožíval nežádoucí vybočení z běžného života – něco se mu přihodilo, nepovedlo, někdo mu ublížil nebo ublížil on někomu, či se mu nedařilo dlouhodobě a nevěděl, kudy dál.
Taková situace je často nazývána krizí. Není snad nikoho, kdo by si dobrovolně přál se v krizi se octnout. Často a právem je pro svou náročnost, zátěž a citové investice vnímána negativně. Slovo „krize“ však pochází z řeckého výrazu „krisis“, který se užíval v lékařské terminologii a znamenal bod obratu, náhlou změnu v průběhu nemoci, která vedla k uzdravení či smrti pacienta.
Krize jsou běžnou součástí života. Nebýt tíhy, nepoznáme lehkost Bez nahoře není dole; a nepoznáme-li, co je smutek, neprožijeme plnost radosti. Na pohřbu Karla Zicha, který tragicky zemřel na vrcholu své pozemské cesty, řekl Prokop Siostrzonek, opat břevnovského kláštera: „Bolest je přidanou hodnotou ze štěstí, které smíme prožívat. Buďme rádi, že máme nějaké skutečnosti ke zdanění.“ A nejenom to – krize a starosti jsou také tím, co nám pomáhá růst a dozrávat.
V čínském obrázkovém písmu je slovo krize složeno ze dvou znaků: wei a ji. Wei znamená nebezpečí, hrozbu, naproti tomu „ji“ znamená příležitost, šanci. Nebezpečí a šance stojí velmi blízko sebe. Ocitnout se v ohrožujícím prostoru krize znamená dostat příležitost, která by jinou cestou nepřišla – příležitost k tomu vnímat svět a vše kolem něj a na něm, včetně sebe sama, jinak, příležitost vidět nové věci, příležitost poznat více sebe i jiné a na své životní cestě se někam posunout. Příležitost setkat se s poselstvím krize.
Málokdo, kdo se ocitne v epicentru krizové situace, bývá tomuto poselství otevřen. Spíše bývá problémem či jejich množinou pohlcen, pociťuje nepohodu, úzkost či tíseň a snaží se opět dosáhnout dřívější rovnováhy. Někdy se to nedaří. Člověk může mít pocit, že se prostor kolem něj či v něm zužuje, může se cítit se bezmocný, může ztratit cestu ven.
Právě tehdy může chtít „všecko zabalit“, utéci všem problémům jednou provždy a definitivně – zvolit cestu dobrovolného odchodu ze světa, pokusit se „spáchat sebevraždu.“ Počet těch, kteří se takto rozhodnou a svůj čin dokonají, si nezadá s počtem lidí, kteří zemřou při autonehodě, což jistě není potěšující. Mnohdy jednají impulsivně, jindy plánovaně, například po racionálním vyhodnocení situace či bilančním zvážení všech možností. Častokrát zůstaně motiv sebevraždy utajený i těm nejbližším.
Co dělat, pokud se setkáme s někým, kdo má v úmyslu se pokusit o sebevraždu, nebo o této možnosti uvažuje? Nabízíme desatero tipů, jak s takovým člověkem jednat.
1.O sebevraždě otevřeně mluvit, zeptat se na jedincovy úmysly.
Dotazovat se „co se stalo“, ne „proč chcete spáchat sebevraždu“. Ptát se na nedávnou minulost, pověstnou „poslední kapku“.
2.Vyjádřit zájem; udržovat kontakt – ptát se, co jedienec od sebevraždy očekává (většinou úleva, klid, pokoj, konec utrpení, dlouhý spánek, únik...)
3.Zkusit klást otázky „co bude potom“ Co nastane v jeho okolí bezprostředně po smrti? Kdo jej najde? Jaká bude jeho reakce? Jak bude vypadat pohřeb? Jací lidé tam budou? Těmito otázkami mohou být otevřena nová témata a rozhodnutí směrem k sebevraždě odkloněno.
4.Zkusit sebevraždu oddálit – může nejprve zkusit jiné možnosti.
5.Jedinci nabídnout prostor pro vyprávění jeho příběhu, pro komunikaci o tom, co je pro něj významné.
6.Dát možnost otevřeně vyjádřit jeho pocity, projevit účast a pochopení, právo cítit se, jak se cíti - „to muselo být těžké“ , „taky nevím, jak bych to zvládl“ apod.
7.Ptát se na minulou zkušenost – kdy řešil něco náročného, jak se mu to podařilo, co jej udrželo nad vodou.
8.Opatrně hledat, zda je někdo blízký, kdo by mohl jedinci pomoci, nabídnout zprostředkováni kontaktu.
9.Citlivě poukazovat na „světýlko na konci tunelu“, nabízet naději, přesvědčení, že to všechno má nějaký smysl, který může časem uvidět – bude-li nějaké časem.
10.Nabídnout odbornou pomoc (linky důvěry, krizová centra, psychologická či psychiatrická pomoc), podle míry závažnosti ji zprostředkovat. V případě započatého pokusu o sebevraždu neodkladně volat tísňové volání 112.
S těmito tipy se ovšem pojí také to, co rozhodně nedělat:
Nepanikařit
Neobviňovat
Neodsuzovat
Nemoralizovat
Nebagatelizovat
Neslibovat
Nepoužívat fráze „to bude dobrý“ „ráno moudřejší večera“ „žádná kaše se nejí tak horká“
Nebrat si osobně, pokud je jedinec pokoušející se o sebevraždu agresivní, vyčítá, užívá nadávky
Nevzbuzovat výčitky svědomí
Nevyhrožovat („půjdete do pekla“)
Již to, že nabídneme svoji účast a blízkost, může mít hojivý a zklidňující efekt. Člověk je vztahová bytost a přítomnost druhého potřebuje, zvláště tehdy, když mu není dobře. Nebojme se takovou pomoc poskytnout, a to i proto, že ji jednou můžeme rovněž potřebovat.
A krizí – krizí se neobávejme. Nebo spíše – obávejme se přiměřeně. S nadějí – tak, jak to řekl český humanista a státník Václav Havel:
"Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne." (Václav Havel, Dálkový výslech)
Bohuslava Horská
(Úvaha nad tématem smyslu krize spolu s tipy, jak pomoci těm, kteří se rozhodli pro sebevraždu)
Každý z nás se někdy ocitl v situaci, kdy prožíval nežádoucí vybočení z běžného života – něco se mu přihodilo, nepovedlo, někdo mu ublížil nebo ublížil on někomu, či se mu nedařilo dlouhodobě a nevěděl, kudy dál.
Taková situace je často nazývána krizí. Není snad nikoho, kdo by si dobrovolně přál se v krizi se octnout. Často a právem je pro svou náročnost, zátěž a citové investice vnímána negativně. Slovo „krize“ však pochází z řeckého výrazu „krisis“, který se užíval v lékařské terminologii a znamenal bod obratu, náhlou změnu v průběhu nemoci, která vedla k uzdravení či smrti pacienta.
Krize jsou běžnou součástí života. Nebýt tíhy, nepoznáme lehkost Bez nahoře není dole; a nepoznáme-li, co je smutek, neprožijeme plnost radosti. Na pohřbu Karla Zicha, který tragicky zemřel na vrcholu své pozemské cesty, řekl Prokop Siostrzonek, opat břevnovského kláštera: „Bolest je přidanou hodnotou ze štěstí, které smíme prožívat. Buďme rádi, že máme nějaké skutečnosti ke zdanění.“ A nejenom to – krize a starosti jsou také tím, co nám pomáhá růst a dozrávat.
V čínském obrázkovém písmu je slovo krize složeno ze dvou znaků: wei a ji. Wei znamená nebezpečí, hrozbu, naproti tomu „ji“ znamená příležitost, šanci. Nebezpečí a šance stojí velmi blízko sebe. Ocitnout se v ohrožujícím prostoru krize znamená dostat příležitost, která by jinou cestou nepřišla – příležitost k tomu vnímat svět a vše kolem něj a na něm, včetně sebe sama, jinak, příležitost vidět nové věci, příležitost poznat více sebe i jiné a na své životní cestě se někam posunout. Příležitost setkat se s poselstvím krize.
Málokdo, kdo se ocitne v epicentru krizové situace, bývá tomuto poselství otevřen. Spíše bývá problémem či jejich množinou pohlcen, pociťuje nepohodu, úzkost či tíseň a snaží se opět dosáhnout dřívější rovnováhy. Někdy se to nedaří. Člověk může mít pocit, že se prostor kolem něj či v něm zužuje, může se cítit se bezmocný, může ztratit cestu ven.
Právě tehdy může chtít „všecko zabalit“, utéci všem problémům jednou provždy a definitivně – zvolit cestu dobrovolného odchodu ze světa, pokusit se „spáchat sebevraždu.“ Počet těch, kteří se takto rozhodnou a svůj čin dokonají, si nezadá s počtem lidí, kteří zemřou při autonehodě, což jistě není potěšující. Mnohdy jednají impulsivně, jindy plánovaně, například po racionálním vyhodnocení situace či bilančním zvážení všech možností. Častokrát zůstaně motiv sebevraždy utajený i těm nejbližším.
Co dělat, pokud se setkáme s někým, kdo má v úmyslu se pokusit o sebevraždu, nebo o této možnosti uvažuje? Nabízíme desatero tipů, jak s takovým člověkem jednat.
1.O sebevraždě otevřeně mluvit, zeptat se na jedincovy úmysly.
Dotazovat se „co se stalo“, ne „proč chcete spáchat sebevraždu“. Ptát se na nedávnou minulost, pověstnou „poslední kapku“.
2.Vyjádřit zájem; udržovat kontakt – ptát se, co jedienec od sebevraždy očekává (většinou úleva, klid, pokoj, konec utrpení, dlouhý spánek, únik...)
3.Zkusit klást otázky „co bude potom“ Co nastane v jeho okolí bezprostředně po smrti? Kdo jej najde? Jaká bude jeho reakce? Jak bude vypadat pohřeb? Jací lidé tam budou? Těmito otázkami mohou být otevřena nová témata a rozhodnutí směrem k sebevraždě odkloněno.
4.Zkusit sebevraždu oddálit – může nejprve zkusit jiné možnosti.
5.Jedinci nabídnout prostor pro vyprávění jeho příběhu, pro komunikaci o tom, co je pro něj významné.
6.Dát možnost otevřeně vyjádřit jeho pocity, projevit účast a pochopení, právo cítit se, jak se cíti - „to muselo být těžké“ , „taky nevím, jak bych to zvládl“ apod.
7.Ptát se na minulou zkušenost – kdy řešil něco náročného, jak se mu to podařilo, co jej udrželo nad vodou.
8.Opatrně hledat, zda je někdo blízký, kdo by mohl jedinci pomoci, nabídnout zprostředkováni kontaktu.
9.Citlivě poukazovat na „světýlko na konci tunelu“, nabízet naději, přesvědčení, že to všechno má nějaký smysl, který může časem uvidět – bude-li nějaké časem.
10.Nabídnout odbornou pomoc (linky důvěry, krizová centra, psychologická či psychiatrická pomoc), podle míry závažnosti ji zprostředkovat. V případě započatého pokusu o sebevraždu neodkladně volat tísňové volání 112.
S těmito tipy se ovšem pojí také to, co rozhodně nedělat:
Nepanikařit
Neobviňovat
Neodsuzovat
Nemoralizovat
Nebagatelizovat
Neslibovat
Nepoužívat fráze „to bude dobrý“ „ráno moudřejší večera“ „žádná kaše se nejí tak horká“
Nebrat si osobně, pokud je jedinec pokoušející se o sebevraždu agresivní, vyčítá, užívá nadávky
Nevzbuzovat výčitky svědomí
Nevyhrožovat („půjdete do pekla“)
Již to, že nabídneme svoji účast a blízkost, může mít hojivý a zklidňující efekt. Člověk je vztahová bytost a přítomnost druhého potřebuje, zvláště tehdy, když mu není dobře. Nebojme se takovou pomoc poskytnout, a to i proto, že ji jednou můžeme rovněž potřebovat.
A krizí – krizí se neobávejme. Nebo spíše – obávejme se přiměřeně. S nadějí – tak, jak to řekl český humanista a státník Václav Havel:
"Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne." (Václav Havel, Dálkový výslech)
Bohuslava Horská
EnglishTelefon
Mobil
Skype
V provozu denně
od 9.00 do 21.00 hod.
Modrá linka je členem International Federation of Telephone Emergency Services
© Modrá linka, o.s., design MgA. Jindřiška Buchtová, XHTML 1.0 Strict valid, CSS level 2.1 valid, vypnout CSS, webmaster, mapa stránek, nahoru