Přeskočit navigaci
Safe Internet Day

Aktovka pro rodiče – tipy a podněty, jak zvládnout školní rok

Naposledy upraveno: 2. 9. 2016

Vlaštovky jsou chytří ptáci. S příchodem nového školního roku odlétají do teplých krajin…“ (citace ze statusu sociální sítě jedné učitelky)
Nejenom žáci, ale také rodiče mnohdy nový školní rok spíše děsí, než těší. O žáky a studenty postaráno bývá, rodiče však bývají často opomíjeni. Jak sobě (ale i našim potomkům) zpříjemnit nejenom jeho začátek, ale další měsíce školních povinností?
Nabízíme aktovku vybavenou tipy, které se Vám možná mohou hodit.
Začátek školního roku není morová rána, ač Vám to tak může připadat. Mít možnost vzdělávat se je pro růst a zrání dětí nezbytné. Nejde jen o pěchování informací do jejich hlav, ale o rozvoj klíčových kompetencí, které dětem umožní postavit se samostatně do života jako celé osobnosti. Komenský říká „Má-li se člověk státi člověkem, musí se vzdělat.“
*Berme tedy nový školní rok jako šanci pro naše děti – ale také pro nás. I my se s nimi můžeme učit – zopakovat to, co nám z hlavy vymazal čas; ale také se procvičit v tom, co nám možná někdy nejde –
v trpělivosti, řádu, vyjadřování podpory, umění komunikace…
*Zkusme zapomenout na svá očekávání – na to, že náš potomek bude ve škole stejně dobrý, jako jsme bývali my v jeho letech, či (v horším případě) napraví a dožene to, co jsme zanedbali a bude ještě lepší. Že nás bude následovat do tajemné říše matematiky, kde jsme jako doma, nebo to
ve výtvarce dotáhne až na AVU, když nás ze ZUŠ vyhodili pro nedostatek talentu.
*Nepodléhejme srovnávání – tak jak existují slovy prof. Matějčka „kočárové závody“ o první krůček, slůvko či plný nočník, existují závody o razítka, jedničky nebo lepší vysvědčení. Nenechme se zneklidnit příbuznými a jejich Mařenkami, Pepíčky a Aničkami, které nosí domů deníčky plné zlata a stříbra, zatímco naše dítě nosí domů bachraté trojky (nebo známky vyšší hodnoty) a věčné kousavé poznámky. Naše dítě je jedinečné a má svoji cestu. Za svoje dítě jsme zodpovědní sami sobě – ne sousedce, tchyni nebo pratetičce učitelce.
*Sdílejme se s ostatními (rozumnými) rodiči. Navažme přátelské vztahy, pomáhejme si navzájem prakticky, ale i radou a povzbuzením. Samozřejmě, pokud je to možné a pokud sami chceme. Vztahovou síť budujme i svým dětem – nabízejme jim, že pozveme spolužáky, dovolujme jim navštěvovat je. Přirozeně se tak můžeme seznámit i s jejich rodiči.
*Školu mějme před dětmi v úctě, stejně tak ty, kteří v ní působí. Nemluvme o těch, kteří se věnují našim dětem, negativně, ať se jedná o ředitele, učitele či uklízečku. Děláme-li to, neusnadňujeme pobyt ve škole ani dětem, ani těm, kteří se o ně starají a vlastně ani sobě. Pokud je něco špatně, řekněme dětem, že s jednáním pracovníka školy nesouhlasíme, že není správné, že se něco nepodařilo - ale před dětmi se braňme nálepkování či planému nadávání.
*Využívejme svého práva na to ozvat se, když se nám něco nezdá. Komunikujme se školou, přinášejme podněty, návrhy a připomínky. S pedagogy a pracovníky školy jsme na jedné lodi, máme stejný cíl. Pokud se opakovaně nedohodneme, jsou v krajním případě i jiné třídy či školy.

*Rodičům a dětem jsou k dispozici odborníci. Mnoho škol má svého školního psychologa, který je
k dispozici při řešení drobných i větších těžkostí. Jsou ale i pedagogicko-psychologické poradny, linky důvěry, psychologické ambulance apod. Lépe je řešit problémy na jejich začátku, než hasit velké požáry, které již udělaly škodu. Vyhledat odborníka je přirozené, není to prohra, ale projev moudrosti a zralosti. Nezapomeňme ale na to, že když se s dítětem něco děje, potřebuje především podporu svých rodičů.
*Buďme k dispozici svým dětem, jak to potřebují. Povídejme si s nimi (nejen) o škole, ptejme se jich, nabízejme svoji blízkost. Některé dítě je sdílnější, jiné méně – záleží na povaze, věku, situaci. Dbejme na jejich duševní hygienu – přiměřeně povinností, zábavy, pohybu, odpočinku… Zatěžujme je tak, aby jim to bylo ku prospěchu (příprava do školy, kroužky, domácí odpovědnosti…). Nezapomínejme na to, že tu jsme my pro naše děti, ne ony pro nás.
*Věnujme dětem dostatečnou pozornost. Změní-li svoje chování, nechce-li se mu opakovaně
do školy, nenechme to jen tak zapadnout, stejně tak jako ranní bolení hlavy, bříška, únavu. Nemusí to nic znamenat, ale také může. Taktně se ptejme, využívejme sdílných okamžiků (před spaním,
na procházce…), případně se zajímejme i ve škole.
*Zkusme zachovat pozitivní přístup. Buďme laskaví k sobě i dětem. Pochvalu a ocenění potřebujeme všichni, děti i rodiče. A nezapomeňme na humor. Společný smích je vítr do plachet – lodička plující školním rokem dospěje snáze do cíle.
*Odměňujme sebe i děti, nalézejme důvody k oslavám a rodinným slavnostem. Třeba hned: nejenom konec, ale i začátek školního roku můžete oslavit výletem nebo posezením v cukrárně.
*Oslavit nebo alespoň ocenit můžeme i jakýkoli pokrok, zlepšení, byť by bylo ze čtverky na trojku a my přitom toužíme po dvojce či dokonce jedničce. Nezapomínejme ale na to, že i tohle zlepšení stálo zřejmě naše dítě úsilí. A když ho oceníme, možná že z toho naše dítě bude mít takovou radost, že mu to dá energii i k dalším krokům dopředu.
*Dočetli jste? Tak to Vám blahopřejeme. Při tolika povinnostech, které začátek školního roku přináší, je to výkon. Tak aktovku zase zavřete a běžte shánět transparentní úhloměr, puntíkované cvičky – nebo běžte na tu zmrzlinu.
Pohodový a užitečný školní rok!

zpět na hlavní stránku

English flag  English


Telefon

549 241 010

Mobil

608 902 410

Skype

modralinka

E-mail

help@modralinka.cz

 

V provozu denně
od 9.00 do 21.00 hod.


ikona - FaceBook

Modrá linka je členem International Federation of Telephone Emergency Services


 

Kdo nás podporuje...