&gt;&gt;&nbsp;<a href="https://zdravezdravi.cz/psychologie/domaci-nasili" target="_blank" rel="noopener">Cel&yacute; čl&aacute;nek najdete na webu zdravezdravi.cz</a>&nbsp;&lt;&lt;
&bdquo;Je mi smutno, brouzd&aacute;m po televizn&iacute;ch kan&aacute;lech, i když bych měla využ&iacute;t tu chvilku klidu a dělat něco užitečn&eacute;ho, ale nem&aacute;m s&iacute;lu. Nem&aacute;m s&iacute;lu vůbec na nic. A najednou vid&iacute;m ten spot. Nejdř&iacute;v si mysl&iacute;m, že zač&iacute;n&aacute; nějak&yacute; thriller, ale pak mi to dojde, jak kdybych viděla sebe, svou situaci. To, co se děje j&iacute;, se t&yacute;k&aacute; i mně, dom&aacute;c&iacute; n&aacute;sil&iacute;. Poprv&eacute; jsem to v&nbsp;duchu pojmenovala. Dom&aacute;c&iacute; n&aacute;sil&iacute;. U mne doma. N&aacute;sil&iacute; na mně. J&aacute; to dopustila, j&aacute; ho tak vychovala, j&aacute; to tak nechala&hellip;.Zaslouž&iacute;m si to.&ldquo; &bdquo;J&aacute; se nediv&iacute;m, že tě t&aacute;ta opustil, sp&iacute;&scaron; se div&iacute;m, že to neudělal dř&iacute;v. Jsi hnusn&aacute; a k&nbsp;ničemu. To nejsi schopn&aacute; udělat ani večeři? Vždyť tu nen&iacute; co k&nbsp;žr&aacute;dlu&hellip;&ldquo; &bdquo;&hellip;mus&iacute;m to vydržet. Za chvilku to přejde, když nebudu nic ř&iacute;kat, přestane ho to bavit.&ldquo; &bdquo;Sly&scaron;&iacute;&scaron;, co m&aacute;m jako j&iacute;st?&ldquo; &bdquo;Je tam přece &scaron;unka, s&yacute;r a chleba. I pa&scaron;tika a rajče i paprika.&ldquo; &bdquo;Cože? To nemysl&iacute;&scaron; v&aacute;žně&hellip;? J&aacute; tě&hellip;&ldquo; Dom&aacute;c&iacute; n&aacute;sil&iacute; m&aacute; mnoho podob Dopou&scaron;t&iacute; se j&iacute; partneři, děti na sv&yacute;ch rodič&iacute;ch, rodiče na dětech či dal&scaron;&iacute; lid&eacute;, kteř&iacute; žij&iacute; ve společn&eacute; dom&aacute;cnosti. Bl&iacute;zc&iacute; lid&eacute;. Tam, kde je na&scaron;e doma. Doma, kde m&aacute; b&yacute;t bezpečno. Proto je to tak těžk&eacute;, bolav&eacute; a smutn&eacute;. Doma je jedno z&nbsp;nejdůležitěj&scaron;&iacute;ch m&iacute;st v&nbsp;na&scaron;em životě a potřebujeme se tam c&iacute;tit dobře. Je obt&iacute;žn&eacute; si to připustit a dle na&scaron;ich zku&scaron;enost&iacute; z&nbsp;linky důvěry dost dlouho člověku trv&aacute;, než si řekne o pomoc a vlastně si dovol&iacute; a připust&iacute;, že si zaslouž&iacute; pomoci. Naj&iacute;t odvahu s&aacute;m sobě přiznat, že doma nen&iacute; něco v&nbsp;poř&aacute;dku, je těžk&eacute;. Člověk, kter&yacute; m&aacute; r&aacute;d sv&eacute; bl&iacute;zk&eacute; (partnera, rodiče nebo děti) se c&iacute;t&iacute; nesvůj vyrukovat s&nbsp;t&iacute;m, že se děje něco, co je &scaron;patně a co (nebo kdo) mu ubližuje.
Vyslovit to nahlas Prvn&iacute;m krokem z&nbsp;tohoto tr&aacute;pen&iacute; v&scaron;ak b&yacute;v&aacute; pr&aacute;vě to, že sebereme odvahu, uvědom&iacute;me si, že my neděl&aacute;me nic &scaron;patn&eacute;ho, a svěř&iacute;me se někomu s t&iacute;m, co se děje. Druh&yacute; člověk, může m&iacute;t patřičn&yacute; nadhled a může pomoci se v&nbsp;cel&eacute; situaci zorientovat, co už je přes č&aacute;ru a co se st&aacute;t může. Důležit&yacute;m bodem je tak&eacute; dovolit si odsunout my&scaron;lenky na budoucno, co bude až to začnu ře&scaron;it, zůstanu s&aacute;m, bez partnera, rodičů či d&iacute;těte. Tyto my&scaron;lenky n&aacute;s pak blokuj&iacute;, vyvol&aacute;vaj&iacute; strach až &uacute;zkost. Pro zač&aacute;tek opravdu stač&iacute; se někomu svěřit a v&scaron;e si v&nbsp;klidu promyslet. Někdy pomůže se obr&aacute;tit na sv&eacute; zn&aacute;m&eacute;, sousedy či dal&scaron;&iacute; př&iacute;buzn&eacute;. A někdy je potřeba odborn&aacute; pomoc.
Organizace, kter&eacute; mohou pomoci Organizace jako Rosa &ndash; centrum pro ženy, Persefona či B&iacute;l&yacute; kruh bezpeč&iacute; pom&aacute;haj&iacute; př&iacute;mo obětem těchto činů. A přij&iacute;t na to, co zrovna potřebuji a jak&yacute; udělat dal&scaron;&iacute; krok, mohou pomoci linky důvěry. Pracovn&iacute;ci na nich jsou připraven&iacute; vyslechnout a společně s volaj&iacute;c&iacute;m či p&iacute;&scaron;&iacute;c&iacute;m naj&iacute;t možn&eacute; kroky k ře&scaron;en&iacute;. Důležit&eacute; je, neb&yacute;t na v&scaron;e s&aacute;m. Člověku se ulev&iacute; třeba jen na chv&iacute;li, odpočne si a může dělat postupn&eacute; kroky, na kter&eacute; je připraven. I když jsou to situace těžk&eacute; a emocion&aacute;lně vypjat&eacute;, ře&scaron;en&iacute; jistě maj&iacute; a nen&iacute; nutn&eacute;, aby kdokoliv z n&aacute;s dovolil druh&eacute;mu způsobovat psychick&eacute; či fyzick&eacute; r&aacute;ny. Nen&iacute; nutn&eacute;, abychom se nech&aacute;vali omezovat a žili život, ve kter&eacute;m nen&iacute; bezpečno. Pokud se v&aacute;m někdo svěř&iacute;, že to doma nen&iacute; lehk&eacute; a nec&iacute;t&iacute; se tam bezpečně. Oceňte toho člověka za to, že se pr&aacute;vě v&aacute;m svěřil. Věřte, že to nen&iacute; lehk&eacute; ř&iacute;kat zraniteln&aacute; m&iacute;sta, zvl&aacute;&scaron;ť dospěl&yacute;m. Nesnažte se ře&scaron;it z&aacute;ležitost za dotyčn&eacute;ho, nab&iacute;dněte mu oporu či pomoc jen ve věcech, kter&eacute; určitě zvl&aacute;dnete a do ničeho jej netlačte. Mohlo by to sp&iacute;&scaron;e u&scaron;kodit než situaci zlep&scaron;it. Přejeme V&aacute;m, abyste se do podobn&yacute;ch situac&iacute; nedostali, a pokud přece, abyste z nich bez velk&yacute;ch zraněn&iacute; dok&aacute;zali vyj&iacute;t.

Modrá linka: Když je domov bolavé místo...