&bdquo;Nemůžu d&aacute;l a potřebuji to někomu ř&iacute;ct&hellip;&ldquo;, takto může zač&iacute;t př&iacute;běh každ&eacute;ho z n&aacute;s. Nebo je to konec? Pokud nalezneme prvn&iacute; pomoc a podporu, může to b&yacute;t zač&aacute;tek konce na&scaron;eho tr&aacute;pen&iacute;. Jenže kde pomoc hledat? A kdo mně podpoř&iacute;? Co dělat? Co pom&aacute;h&aacute; ostatn&iacute;m? A může to pomoci i mně? Odpovědi na tyto i dal&scaron;&iacute; ot&aacute;zky, t&yacute;kaj&iacute;c&iacute; se pomoci v krizi, se budeme snažit rozlu&scaron;tit v pětid&iacute;ln&eacute;m rozhlasov&eacute;m cyklu "Kř&iacute;žovky krizovky".
Modr&aacute; linka představuje pomoc&iacute; př&iacute;běhů a rozhovorů, co znamen&aacute; krize v na&scaron;ich životech, jak ji můžeme ře&scaron;it, a jak vypad&aacute; odborn&aacute; pomoc krizov&eacute; linky. Pracovn&iacute;ci Modr&eacute; linky z.s. mluv&iacute; o tom, co v kriz&iacute;ch funguje a co je naopak zhor&scaron;uje, č&iacute;m může jeden telefon&aacute;t či chat pomoci, ale tak&eacute; odtajňuj&iacute; obvykl&aacute; t&eacute;mata, se kter&yacute;mi se na linku lid&eacute; obracej&iacute;. Usly&scaron;&iacute;te př&iacute;běhy o těžkostech ve vztaz&iacute;ch, o smutku v du&scaron;i, o strachu, o tr&aacute;pen&iacute;ch sami se sebou či se sv&yacute;mi bl&iacute;zk&yacute;mi, a i když jsou to t&eacute;mata chmurn&aacute;, těžk&aacute; a smutn&aacute;, r&aacute;di bychom uk&aacute;zali, že na ně člověk nemus&iacute; zůst&aacute;vat s&aacute;m, že každ&yacute; z n&aacute;s si zaslouž&iacute; pomoc a podporu. A pomoc okolo n&aacute;s je, jen je obt&iacute;žn&eacute; ji s&aacute;m v těžk&eacute; situaci uvidět. V prvn&iacute;m d&iacute;le se pod&iacute;v&aacute;me pod pokličku na to, jak svou pr&aacute;ci vn&iacute;maj&iacute; lid&eacute;, kteř&iacute; Modrou linku tvoř&iacute;.
Při pr&aacute;ci krizov&eacute;ho interventa (linkaře) je člověk připraven, že usly&scaron;&iacute; tr&aacute;pen&iacute;. Běžně se setk&aacute;v&aacute;me se smutkem, tr&aacute;pen&iacute;m a bolest&iacute;. Co tě motivuje s prac&iacute; krizov&eacute;ho interventa &bdquo;nepra&scaron;tit&ldquo;? 
Nejlep&scaron;&iacute; chv&iacute;le jsou asi ty, když jsem svědkem toho, jak se v hovoru proměn&iacute; n&aacute;lada klienta. Když zač&iacute;n&aacute; v &uacute;zkosti a zmatku, a konč&iacute; s &uacute;levou a pl&aacute;nem, co d&aacute;l. Když to funguje, tak je to super. Člověk c&iacute;t&iacute;, že to, co děl&aacute;, m&aacute; smysl. Tak&eacute; m&aacute;m moc r&aacute;da, když n&aacute;m p&iacute;&scaron;ou děti. Jsou totiž neuvěřitelně otevřen&eacute; a př&iacute;m&eacute; a přijde mi, že jsou v něčem moudřej&scaron;&iacute; než my dospěl&iacute;. V&iacute;, co potřebuj&iacute;, a z na&scaron;&iacute; pomoci opravdu těž&iacute;.
Co se přen&aacute;&scaron;&iacute; do tv&eacute;ho života? 
Mysl&iacute;m si, že mi pr&aacute;ce sv&yacute;m způsobem pom&aacute;h&aacute; udržovat v životě nadhled. Člověk se setk&aacute; s životn&iacute;mi př&iacute;běhy od lid&iacute; v různ&yacute;ch životn&iacute;ch etap&aacute;ch, různ&eacute;ho věku a v různ&yacute;ch situac&iacute;ch. M&aacute;m pocit, že mi to v něčem d&aacute;v&aacute; re&aacute;lněj&scaron;&iacute; pohled na život, na &bdquo;lidsk&yacute; osud&ldquo;. V t&eacute;to pr&aacute;ci člověk vlastně m&aacute; možnost vidět skutečn&eacute; lidi, to, co je za tou maskou, kterou běžně nos&iacute;me ve společnosti. Je to zaj&iacute;mav&eacute; &ndash; pod&iacute;v&aacute;te se na Facebook a m&aacute;te pocit, kolik lid&iacute; vedou skvěl&yacute; život &ndash; cestuj&iacute;, pracuj&iacute;, pln&iacute; si sv&eacute; sny. Jste na lince a vn&iacute;m&aacute;te, jak lid&eacute; bojuj&iacute; sami se sebou, se sv&yacute;m sebevědom&iacute;m, se vztahy&hellip; Prostě jsou to lid&eacute;, zraniteln&iacute; a nedokonal&iacute;, stejně jako Vy. Toto uvědoměn&iacute; si, m&aacute;m pocit, ve společnosti teď dost chyb&iacute;. Pr&aacute;ce mi taky dod&aacute;v&aacute; siln&yacute; pocit vděčnosti, za to, co m&aacute;m a obdiv pro to, co v&scaron;echno zvl&aacute;dne lidsk&yacute; duch.
Co je na pr&aacute;ci "linkaře" nejtěž&scaron;&iacute;? 
Pro mě je na pr&aacute;ci nejtěž&scaron;&iacute; to, že člověk mus&iacute; b&yacute;t př&iacute;tomn&yacute; i ve chv&iacute;l&iacute;ch, kdy je unaven&yacute;, s&aacute;m třeba něco ře&scaron;&iacute; ve sv&eacute;m životě nebo např&iacute;klad pr&aacute;vě dokončil těžk&yacute; hovor a m&aacute; dost. Někdy člověku prostě doch&aacute;z&iacute; kapacita a jde to těžko. Musela jsem se sm&iacute;řit s t&iacute;m, že ne každ&eacute;mu dok&aacute;žu pomoci. N&aacute;ročn&eacute; je mluvit s klientem, s jehož jedn&aacute;n&iacute;m nebo postojem se neztotožňuji. Pak mi pom&aacute;h&aacute;, když se vc&iacute;t&iacute;m do jeho situace, my&scaron;lenek, potřeb... Nemůžu ř&iacute;ct, že bych s n&iacute;m vždycky souhlasila, ale mysl&iacute;m, že ho pak v&iacute;c ch&aacute;pu.
Jak prob&iacute;h&aacute; jedna směna na Modr&eacute; lince? 
Když doraz&iacute;m do pr&aacute;ce, nejdř&iacute;v si připrav&iacute;m prostor a zkontroluji vzkazy. Během pr&aacute;ce jsem připraven&aacute; přijmout hovory (na telefonu, Skype, a WhatsAppu a chatu, pokud je) a t&eacute;ž odpov&iacute;d&aacute;me na maily. Dny jsou pokažd&eacute; jin&eacute; &ndash; někdy je hovorů m&aacute;lo, jindy hodně, a pokažd&eacute; jin&aacute; t&eacute;mata. Je to vlastně velice pestr&eacute;. No a během pr&aacute;ce např. po n&aacute;ročněj&scaron;&iacute;m hovoru je důležit&eacute; si d&aacute;t pauzu, něco sn&iacute;st, prot&aacute;hnout se, uvařit si k&aacute;vu, každ&yacute; m&aacute; svůj ritu&aacute;l. Mus&iacute;me se o sebe starat, ať už kvůli aktu&aacute;ln&iacute; pohodě, kter&aacute; ovlivňuje kvalitu na&scaron;&iacute; pr&aacute;ce, tak dlouhodobě jako prevence vyhořen&iacute;.
A kter&eacute; t&eacute;mata jsou pro tebe nejtěž&scaron;&iacute;? 
Pro mě jsou hodně n&aacute;ročn&eacute; př&iacute;běhy, kdy je situace klienta takov&aacute;, že sama nevid&iacute;m cestu ven. Je pro mě hodně těžk&eacute; přijmout a vět&scaron;inou se přistihnu při tom, že se stejně pokou&scaron;&iacute;m nějak&eacute; ře&scaron;en&iacute; naj&iacute;t. Situace, kdy mus&iacute;m odstoupit od tohoto př&iacute;stupu ke v&scaron;emu naj&iacute;t ře&scaron;en&iacute;, to člověka hodně uč&iacute;, je to velmi pokořuj&iacute;c&iacute; a někdy jsou to nakonec pro mě nejsilněj&scaron;&iacute; hovory. D&aacute;le je pro mě n&aacute;ročn&eacute; mluvit s klientem, jehož situace se v něčem podob&aacute; tomu, co zrovna v životě ře&scaron;&iacute;m j&aacute;,nebo třeba tomu, co je&scaron;tě nem&aacute;m pro sebe tak &uacute;plně srovnan&eacute;).
Co by mělo v na&scaron;em cyklu o lince důvěry rozhodně zazn&iacute;t? 
Nebojte se ř&iacute;ct si o pomoc. Často se setk&aacute;v&aacute;m s klienty, kteř&iacute; maj&iacute; pocit, že v&scaron;ichni život zvl&aacute;daj&iacute;, jen oni ne. Maj&iacute; strach, že nejsou norm&aacute;ln&iacute;, že jsou přecitlivěl&iacute; nebo že druh&eacute; zatěžuj&iacute;. Ale zaž&iacute;vat těžkosti a samotu, potřebovat podporu, to naopak naprosto norm&aacute;ln&iacute; JE. I my, kteř&iacute; na lince pracujeme, se občas nach&aacute;z&iacute;me ve stejn&eacute; pozici. Jednou jsem sly&scaron;ela kr&aacute;snou větu: &bdquo;Deprese je velk&yacute; klub lid&iacute;, kter&yacute; se vyznačuje zejm&eacute;na t&iacute;m, že každ&yacute; v něm si mysl&iacute;, že je jej&iacute;m jedin&yacute;m členem.&ldquo; Pokud zaž&iacute;v&aacute;te těžkosti, vězte, že opravdu nejste sami a nemus&iacute;te se stydět ř&iacute;ct si o pomoc. Přiznat, že potřebujete pomoc nen&iacute; zn&aacute;mka slabosti, ale naopak velk&eacute; odvahy. Co mě napadne, když se řekne: Neb&yacute;t na tr&aacute;pen&iacute; s&aacute;m Překonat stud, obavy, strach z odm&iacute;tnut&iacute; a neb&aacute;t se ř&iacute;ci si o pomoc a svěřit se. Co nejv&iacute;ce pom&aacute;h&aacute; b&yacute;v&aacute; už obyčejn&aacute; lidsk&aacute; př&iacute;tomnost. To, že n&aacute;m někdo naslouch&aacute;, sly&scaron;&iacute;, přij&iacute;m&aacute; n&aacute;s.&nbsp;

Představení linky