&gt;&gt;&nbsp;<a href="https://brnensky.denik.cz/ctenar-reporter/pretizeni-skolaci-citi-velky-tlak-a-nejistotu-o-pomoc-volaji-na-modrou-linku-202.html" target="_blank" rel="noopener">Čl&aacute;nek najdete na webu Brněnsk&yacute; den&iacute;k.cz</a>&nbsp;&lt;&lt;
Ahoj na Modrou linku, nev&iacute;m, co m&aacute;m dělat. Jsem &uacute;plně mimo a je toho na mě moc. Mysl&iacute;m &scaron;kolu. &Scaron;kola je hrozně n&aacute;ročn&aacute;, fakt. Protože jsme teď psali třin&aacute;ct p&iacute;semek &ndash; za jeden t&yacute;den. A nav&iacute;c je&scaron;tě &uacute;koly, to nen&iacute; jen nějak&yacute; vyplňov&aacute;n&iacute;, ale dlouh&eacute; a n&aacute;ročn&eacute; věci. Když je online v&yacute;uka tak to je&scaron;tě jde, ale jak m&aacute;me ten t&yacute;den ve &scaron;kole, tak je to děs. Sed&iacute;me ve &scaron;kole v rou&scaron;k&aacute;ch v&iacute;ce než pět hodin. Vlastně v ponděl&iacute; to bylo od osmi skoro do půl čtvrt&yacute;. Z rou&scaron;ky mě bol&iacute; hlava a uč&iacute;me se. 
Pak rychle domů a v&scaron;e dodělat a nachystat se na dal&scaron;&iacute; den na p&iacute;semky a testy. &Scaron;kola mi vždy &scaron;la a neměl jsem probl&eacute;m, ale když člověk p&iacute;&scaron;e čtyři testy za jeden den tak to je fakt blb&yacute;. Člověk nem&aacute; čas na nic jin&eacute;ho. Večer nemůžu sp&aacute;t, jsem unavenej, ale nemůžu usnout, poř&aacute;d na to mysl&iacute;m. Když to ř&iacute;k&aacute;me ve &scaron;kole, že je toho moc, učitelům je to jedno, že už budeme ps&aacute;t ve stejn&yacute; den z jin&eacute;ho předmětu. Nezaj&iacute;m&aacute; je to, nedomlouvaj&iacute; se mezi sebou a n&aacute;m nevěř&iacute;. Pros&iacute;m o pomoc nebo nějakou radu. Kluk, 13 let
Ř&iacute;k&aacute;te si, že pozn&aacute;v&aacute;te realitu va&scaron;ich dět&iacute;, se kterou se tak&eacute; potk&aacute;v&aacute;te? Nebo je to u v&aacute;s jin&eacute;? Samozřejmě jsou děti, tř&iacute;dy, &scaron;koly, kde k takov&yacute;m věcem, kter&eacute; jsme v dopise mohli č&iacute;st, nedoch&aacute;z&iacute;. Na Modrou linku, v&scaron;ak i několikr&aacute;t denně přijde obdobn&yacute; dotaz či povzdech. Ano, t&eacute;ma &scaron;koly je aktu&aacute;ln&iacute; vždy, ale nyn&iacute; do toho vstupuje daleko v&iacute;ce nejistoty a změn. A se &scaron;kolou se pot&yacute;kaj&iacute; i děti, kter&eacute; nikdy před t&iacute;m probl&eacute;m neměly.
 Ředitelka Modr&eacute; linky Hana Regnerov&aacute; k tomu dod&aacute;v&aacute;: &bdquo;V posledn&iacute;ch t&yacute;dnech jsme zaznamenali n&aacute;růst dotazů od dět&iacute; a dosp&iacute;vaj&iacute;c&iacute;ch, kteř&iacute; se pot&yacute;kaj&iacute; se současnou situac&iacute;. Jde předev&scaron;&iacute;m o pociťov&aacute;n&iacute; tlaku, nejistot a pot&aacute;cen&iacute; se od jednoho extr&eacute;mu k druh&eacute;mu. Mnohdy je z dotazů zřejm&eacute;, že je hodně obt&iacute;žn&eacute; adaptovat se na měn&iacute;c&iacute; se podm&iacute;nky. A i když se mnoh&eacute; děti tě&scaron;ily, že se zase vr&aacute;t&iacute; do &scaron;koly, byl to pro ně stres, jak&eacute; to vlastně bude.&ldquo;
Z na&scaron;eho pohledu dom&aacute;c&iacute; v&yacute;uka byla na podzim n&aacute;ročn&aacute; hlavně pro rodiče, jelikož se pracovalo doma v&iacute;ce než tomu bylo na jaře a k tomu jela v&yacute;uka dět&iacute;.
S n&aacute;stupem dět&iacute; do &scaron;koly &nbsp;se rodičům ulevilo, ale pro děti nastala vět&scaron;&iacute; z&aacute;těž. Nen&iacute; m&aacute;lo př&iacute;padů, kdy učitel&eacute; chtěj&iacute; dohnat l&aacute;tku, kter&aacute; nebyla v dom&aacute;c&iacute; v&yacute;uce probr&aacute;na. Chtěj&iacute; m&iacute;t sv&eacute; splněno a potřebuj&iacute; zn&aacute;mky pro klasifikaci. Tlak a stres na obou stran&aacute;ch jak u ž&aacute;ků, tak u jejich učitelů.
Děti, kter&eacute; se tě&scaron;ily na sv&eacute; kamar&aacute;dy, znovu se adaptuj&iacute; na proces prezenčn&iacute; v&yacute;uky, mus&iacute; ve tř&iacute;d&aacute;ch nosit rou&scaron;ku a db&aacute;t nař&iacute;zen&iacute;, jsou permanentně vystaveny enormn&iacute;mu tlaku a z&aacute;těži jak soci&aacute;ln&iacute;mu, tak i tlaku okol&iacute; na jejich v&yacute;sledky. Projevuje se u nich i v&scaron;eobecn&yacute; stres z pandemie, mus&iacute; bojovat s rozporupln&yacute;mi zpr&aacute;vami, kde je sdělov&aacute;no, že třeba nemoc nen&iacute; tak z&aacute;važn&aacute;, a že by opatřen&iacute; nemusela b&yacute;t tak př&iacute;sn&aacute;, na druhou stranu je tu velk&aacute; skupina star&scaron;&iacute;ch a nemocn&yacute;ch lid&iacute;, kteř&iacute; by se měli před nemoc&iacute; chr&aacute;nit a b&yacute;t opatrn&iacute;. Mnoho lid&iacute; m&aacute; strach o sebe a sv&eacute; bl&iacute;zk&eacute;.
Oz&yacute;vaj&iacute; se hlasy, co z těch dět&iacute; bude, když nechod&iacute; do &scaron;koly, co z nich vyroste? Nic neum&iacute;, neuč&iacute; se, jen sed&iacute; u poč&iacute;tače. Na druhou stranu se projevuje tlak posledn&iacute;ch t&yacute;dnů, kdy učitel&eacute; potřebuj&iacute; m&iacute;t zn&aacute;mky a děti koncem ledna klasifikovat. Situace je n&aacute;ročn&aacute; pro v&scaron;echny strany a možn&aacute; by bylo dobr&eacute; se zastavit a vysvětlit, jak&eacute; jsou potřeby V&aacute;s a zeptat se i dět&iacute;, jak to potřebuj&iacute; ony, aby se nec&iacute;tily, že jsou v tom samy. Zkusme v&iacute;ce mluvit s dětmi, ony si to zaslouž&iacute;, dejme jim oporu v jejich starostech.

Přetížení školáci cítí velký tlak a nejistotu. O pomoc volají na Modrou linku